Jdi na obsah Jdi na menu
 


(3)Obsah:
Dokud se zpívá
kometa
Zítra ráno v pět
Vlaštovko leť
Rána v trávě



Dokud se zpívá


1. Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu,
 C Emi Dmi7 F C Emi Dmi7 G
 včera jsem nespal a ani dnes nespočinu,
 F G C Ami G
 svatý Medard, můj patron, ťuká si na čelo,
 F G F G C Emi Dmi7 G
 ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.


2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky,
 srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky,
 ze školy dobře vím, co by se dělat mělo,
 ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.


3. Do alba jízdenek lepím si další jednu,
 vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu,
 za oknem míhá se život jak leporelo,
 ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.


4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze,
 houpe to, houpe to na housenkové dráze,
  i kdyby supi se slítali na mé tělo,
 tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.


5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa,
 zvedl jsem telefon a ptám se:"Lidi, jste tam?"
 A z veliké dálky do uší mi zaznělo,
 [: že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. :]



Kometa


Am
1. Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,
 chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela,
 Dmi G7
 zmizela jako laň u lesa v remízku,
 C E7
 v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků.


2. Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem,
 až příště přiletí, my už tu nebudem,
 my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá,
 spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat.


 Ami Dmi
R: O vodě, o trávě, o lese,
 G7  C
 o smrti, se kterou smířit nejde se,
 Ami Dmi
 o lásce, o zradě, o světě
 E E7 Ami
 a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě.


3. Na hvězdném nádraží cinkají vagóny,
 pan Kepler rozepsal nebeské zákony,
 hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech
 tajemství, která teď neseme na bedrech.


4. Velká a odvěká tajemství přírody,
 že jenom z člověka člověk se narodí,
 že kořen s větvemi ve strom se spojuje
 a krev našich nadějí vesmírem putuje.

R: Na na na ...

5. spatřil jsem kometu byla jak reliéf
z pod rukou umělce, který už nežije
šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat,
 marnost mne vysvlékla celého donaha.


6. Jak socha Davida z bílého mramoru
 stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru,
 až příště přiletí, ach, pýcho marnivá,
 já už tu nebudu, ale jiný jí zazpívá.


R: O vodě, o trávě, o lese,
 o smrti, se kterou smířit nejde se,
 o lásce, o zradě, o světě,
 bude to písnička o nás a kometě ...


Zítra ráno v pět


1. Až mě zítra ráno v pět ke zdi postaví,
 C D7 G E7
 ještě si naposled dám vodku na zdraví,
 Ami D7 G G/F# Emi
 z očí pásku strhnu si, to abych viděl na nebe,
 Ami H7 Emi E7 Ami D G G/F# Emi
 a pak vzpomenu si, lásko, na tebe,
 Ami H7 Emi
 a pak vzpomenu si na tebe.


2. Až zítra ráno v pět přijde ke mně kněz,
 řeknu mu, že se splet', že mně se nechce do nebes,
 že žil jsem, jak jsem žil, a stejně tak i dožiju
 a co jsem si nadrobil, to si i vypiju,
 a co jsem si nadrobil, si i vypiju.


3. Až zítra ráno v pět poručík řekne:"Pal!",
 škoda bude těch let, kdy jsem tě nelíbal,
 ještě slunci zamávám, a potom líto přijde mi,
 že tě, lásko, nechávám, samotnou tady na zemi,
 že tě, lásko, nechávám, na zemi.


4. Až zítra ráno v pět prádlo půjdeš prát
 a seno obracet, já u zdi budu stát,
 tak přilož na oheň a smutek v sobě skryj,
 prosím, nezapomeň, nezapomeň a žij,
 na mě nezapomeň a žij ...


Vlaštovko leť


 
C  Ami
1. Vlaštovko, leť přes Čínskou zeď,
F G
přes písek pouště Gobi,
C Ami
oblétni zem, vyleť až sem,
F G
jen ať se císař zlobí.
Emi Ami
Dnes v noci zdál se mi sen,
F G
že ti zrní nasypal Ludwig van Beethoven,
C Ami F G C
vlaštovko, leť, nás, chudé, veď.

2. Zeptej se ryb, kde je jim líp,
zeptej se plameňáků,
kdo závidí, nic nevidí
z té krásy zpod oblaků.
Až spatříš nad sebou stín,
věz, že ti mává sám pan Jurij Gagarin,
vlaštovko, leť, nás, chudé, veď.

3. Vlaštovko, leť rychle a teď,
nesu tři zlaté groše,
první je můj, druhý je tvůj,
třetí pro světlonoše.
Až budeš unavená,
pírka ti pofouká Máří Magdaléna,
C Ami F G C
vlaštovko, leť, nás, chudé, veď,
Ami
vlaštovko, leť, nás, chudé, veď,
C
vlaštovko, leť …




Rána v trávě


Každý ráno boty zouval, orosil si nohy v trávě
Ami G Ami Emi Ami
že se lidi mají rádi, doufal, a procitli právě.
Ami G Ami G
Každy ráno dlouze zíval, utřel čelo do rukávu,
Ami G Ami Emi Ami
 a při chůzi tělem sem-tam kýval, před sebou sta sáhů.

C G F C
1. Poznal Moravěnku krásnou
Ami G C
a vínečko ze zlata,
G F C
v Čechách slávu muzikantů
Ami Emi Ami
umazanou od bláta.
R: 
2. Toužil najít studánečku 
a do ní se podívat,
by mu řekla: proč, holečku,
musíš světem chodívat.

3. Studánečka promluvila:
to ses' musel nachodit,
abych já ti pravdu řekla,
měl ses' jindy narodit.
 Ami Emi Ami

R: + [: před sebou sta sáhů ... :]