Jdi na obsah Jdi na menu
 


(1)obsah:

Carpe diem

františek

Amazonka

Tři kříže

Přítel


Carpe diem


1. Nadešel asi poslední den,
 G Emi
 podívej, celá planeta blázní,
 Ami Dmi7
 a já neuroním ani slzu pro ni,
 G
 jenom zamknu dům,
 Ami Dmi7
 půjdu po kolejích až na konečnou,
 G Emi
 hle, jak mám krok vojensky rázný,
 Ami Dmi7
 a nezastavím ani na červenou,
 G
 natruc předpisům.


 Ami G Ami G C
R: Tak tady mě máš, dnes můžeš říkat klidně, co chceš,
 Ami G
 zbylo tak málo vět, tak málo slov, co nelžou.


2. Už si nebudeme hrát na román,
 setři růž, nikdo nás nenatáčí,
 je poslední den a zbyla nám jen
 miska cukroví,
 ať všechny hospody dnes doženou plán,
 ať svět z posledního pije a tančí,
 já nebudu pít, nechám naplno znít
 v hlavě všechno, co mám.


3. Žádný slib z těch, co jsem ti dal,
 nejde vyplnit a nejde vzít zpátky,
 tak ať točí se svět, mladší o deset let,
 na desce Jethro Tull,
 ať platí aspoň dnes, co dřív jsem jen lhal,
 carpe diem, život je krátký,
 v tvých očích je klid a nemám chuť snít,
 co by bylo dál.


 Ami G Ami G C
R: Tak tady mě máš, dnes můžeš říkat klidně, co chceš,
 Ami
 zbylo tak málo vět, tak málo slov ...



František

1. Na hladinu rybníka svítí sluníčko
 Emi G
 a kolem stojí v hustém kruhu topoly,
 Ami Hmi
 které tam zasadil jeden hodný člověk,
 Ami D
 jmenoval se František Dobrota.


2. František Dobrota, rodák z blízke vesnice,
 měl hodně detí a jednu starou babičku,
 která když umírala, tak mu řekla: Františku,
 teď dobře poslouchej, co máš všechno udělat.


 C D C
R: Balabambam, balabambam,
 D C
 balabambam, balabambam,
  D C
 balabambam, balabambam,
 Ami D
 a kolem rybníka vysázet topoly


3. František udělal všechno, co mu řekla, balabambam, balabambam,
 a po snídani poslal děti do školy,
 žebriňák s nářadím dotáhl od chalupy k rybníku,
 vykopal díry a zasadil topoly.


4. Od té doby vítr na hladinu nefouká,
 takže je klidná jako velké zrcadlo,
 sluníčko tam svítí vždycky ráno,
 protože v něm vidí Františkovu babičku.


Amazonka


1. Byly krásný naše plány,
 C#mi
 byla jsi můj celej svět,
 Hmi A
 čas je vzal a nechal rány,
 Hmi E
 starší jsme jen o pár let.


2. Tenkrát byly děti malý,
 ale život utíká,
 už na "táto" slyší jinej,
 i když si tak neříká.


 A
R: Nebe modrý zrcadlí se
 F#7 Hmi
 v řece, která všechno ví,
 A
 stejnou barvu jako měly
 Hmi E
 tvoje oči džínový.


3. Kluci tenkrát, co tě znali,
 všude, kde jsem s tebou byl,
 "Amazonka" říkávali,
 a já hrdě přisvědčil.


4. Tvoje strachy, že ti mládí
 pod rukama utíká
 vedly k tomu, že ti nikdo
 "Amazonka" neříká.

R:

5. Zlatý kráse cingrlátek,
 jak sis časem myslela,
 vadil možná trampskej šátek,
 nosit dáls' ho nechtěla.


R: Teď jsi víla z paneláku,
 samá dečka, samej krám,
 já si přál jen, abys byla
 pořád stejná, přísahám,
 Hmi A
 pořád stejná, přísahám.



Tři kříže


1. Dávám sbohem všem břehům proklatejm,
 Dmi Ami Dmi
 který v drápech má ďábel sám,
 C  Ami
 bílou přídí šalupa "My Grave"
 Dmi Ami Dmi
 míří k útesům, který znám.


 F C Ami
R: Jen tři kříže z bílýho kamení
 Dmi Ami Dmi
 někdo do písku poskládal,
 F  C Ami
 slzy v očích měl a v ruce, znavený,
 Dmi Ami Dmi
 lodní deník, co sám do něj psal.


2. První kříž má pod sebou jen hřích,
 samý pití a rvačky jen,
 chřestot nožů, při kterým přejde smích,
 srdce-kámen a jméno Stan.

R:

3. Já, Bob Green, mám tváře zjizvený,
 štěkot psa zněl, když jsem se smál,
 druhej kříž mám a spím pod zemí,
 že jsem falešný karty hrál.

R:

4. Třetí kříž snad vyvolá jen vztek,
 Fatty Rogers těm dvoum život vzal,
 svědomí měl, vedle nich si klek' ...

Rec: Snad se chtěl modlit:
"Vím, trestat je lidský,
 ale odpouštět božský,
 snad mi tedy Bůh odpustí ..."


R: Jen tři kříže z bílýho kamení
 jsem jim do písku poskládal,
 slzy v očích měl a v ruce, znavený,
 lodní deník,a v něm, co jsem psal ...




Přítel

 
1. Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten čas, 
D E
táhlo nám na dvacet a slunko bylo v nás,
Hmi D
vrabci nám jedli z ruky, život šel bez záruky,
A E/G#
ale taky bez příkras.
2. Možná, že hloupý, ale krásný byl náš svět, 
zdál se nám opojný jak dvacka cigaret
a všechna tajná přání plnila se na počkání
anebo rovnou hned.


Hmi  D
R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
A E F#mi
kde je ti konec, můj jediný příteli,
Hmi E
zmizels' mi, nevím kam,
F#mi7 D A E/G# D/F# A E
sám, sám, sám, jsem tady sám.

3. Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc,
jich bylo pět a tys' mi přišel na pomoc,
jó, tehdy, nebýt tebe, tak z mých dvanácti žeber
nezůstalo příliš moc.

4. Dneska už nevím, jestli přiběh' by jsi zas,
jak tě tak slyším, máš už trochu vyšší hlas
a vlasy, vlasy kratší, jó, bývali jsme mladší,
no a co, vem to ďas.

R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj nejlepší příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, peru se teď sám.

5. Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok,
každá naše píseň měla nejmíň třicet slok
a my dva jako jeden ze starých reprobeden
přes moře jak přes potok.

6. Tvůj děda říkal: ono se to uklidní,
měl pravdu, přišla potom spousta malých dní
a byla velká voda, vzala nám, co jí kdo dal,
a tobě i to poslední.

R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj bývalý příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, zpívám tu teď sám.

7. Jestlipak vzpomínáš si na to, jakýs' byl,
jenom mi netvrď, že tě život naučil,
člověk, to není páčka, kterou si, kdo chce, mačká,
to už jsem dávno pochopil.

8. A
taky vím, že srdce rukou nechytím,
jak jsem se změnil já, tak změnil ses i ty,
a přesto líto je mi, že už nám nad písněmi
společný slunko nesvítí.

R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj jediný příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, jsem tady sám.